Bydlení potkanů

Vzhledem k tomu, že trpím utkvělou představou, že mým potkanům není nic dost dobré, samozřejmě, že jsem se rozhodla jim dělat klece sama. První klec jsem vyrobila asi dva týdny po tom, co jsem potkany dostala. Totiž, oni byli čtyři zavření v kleci pro dva a ještě ke všemu dva samečci a dvě samičky, takže tu pidiklec dělilo na dvě půlky pletivo. Jediné zábavní zařízení rourka, kterou dospělý potkan ani prolézt nemohl. No a tak jsem se pustila do práce. Koupila kočičí wc jako spodek klece, samonosné pletivo a hurá do toho a půl je hotovo. Samozřejmě, spousta dřevěných poliček, drenážní trubka, zavěšený provaz...
Podobných klecí jsem postupem času vyrobila několikero. Kromě toho, že to zabralo spoustu času, zničila jsem si nůžky, otlačila ruce, rozbolavěla zápěstí a prsty a nadělala spoustu bince, získala jsem spoustu poznatků. Například to, že pročůrané dřevěné poličky smrdí. A čím déle je mám, tím smrdí více. Ne, ani polepení vodovzdornou tapetou tomu nezabrání. Potkani nejdřív ohryzali tapetu a pak se pustili i do poliček. Další věc, co po delším používání smrdí, je pozinkované pletivo. Ona to ta moč narušuje, váže se na to a ať to člověk drhne jak chce, stejně je to fuj. Tím jsem se vyléčila z touhy dělat si vlastní klece a radši jsem zakoupila dvě "freddydvojky", jednu pro kluky, jednu pro holky :)

Myslím, že popisovat tyhle klece nemá smysl, to zná každý :) Povrchová úprava mříží je tzv. elox, což prý potkan ani neohryže (narozdíl od poplastovaných) ani neprosmradí a navíc se dají snadno otřít. Plastové dno je klasika, přišlo mi docela tvrdé, ale přesto se jedna podnikavá samička do dna pustila, takže neprohlodatelné není. Riskantní je hlavně ta vystupující římsička u dna klece. Klec se  dodává standardně s jedním plastovým patrem, které se sice dá trochu ohlodat, ale aspoň se neprosmradí. Že to znovu opakuji - dá se to otírat :)