Potkani a jiná zvířata
Divocí potkani rozdělují jiné živočichy do dvou kategorii - žrádlo a žrout. Žrádlo je hmyz, drobní obratlovci, prostě cokoliv, co dokážou ulovit a sežrat. Ve smečce si troufnou i na větší kořist, např. slepici nebo králíka. Mezi žrouty patří nejrůznější šelmy, draví ptáci a pod., tedy predátoři, kteří se potkany živí.
Podobné rozčlenění zachovávají i laboratorní potkani. Pokusy spřátelit svého potkana s křečíkem, osmákem, andulkou dopadají z 98% jediným možným způsobem - potkan je zabije. Přesto je možné u velmi mladých zvířat, zvláště pokud nemaji partnera vlastního druhu, chovat pohromadě dva různé druhy - vždy ale hrozí nebezpečí, že jakmile potkan povyroste, svého spolubydlícího zabije. A pokud ne, stejně takové spolubydlení není šťastné řešení, jiné druhy mají jiné nároky na krmení, bydlení, dobu spánku, jiný způsob komunikace - vzájemně se tedy ruší a stresují a nikdy si nedokážou plně porozumět.
Nejčastější zástupci skupiny žroutů, se kterými se mohou laboratorní potkani v domácnosti setkat, jsou fretky, kočky a psi. Vzhledem k tomu, že fretky, kočky a některé psí rasy byly vyšlechtěny k lovu myší, krys a potkanů, je jasné jakým způsobem mohou dopadnout pokusy spřátelit je s potkany. Zvláště fretka je pro potkana smrtelně nebezpečná.
Většina koček si obvykle dobře rozmyslí, jestli se pustit do dospělého potkana, to ale neznamená, že se nepokusí ulovit roztomilou myšičku jakou je potkaní mládě. Stejně tak mohou existovat flegmatické kočky, kterým je nějaký potkan ukradený. Rozhodně bychom ale neměli nikdy nechávat kočky a potkany pohromadě o samotě, kočka může potkany dlouhou dobu ignorovat a v okamžiku, kdy se nikdo nedívá, najednou zaútočit.
Nejčastěji je možné spřátelit potkana se psem. Musíme při tom ale zachovávat jistá bezpečností opatření. Například teriéři (a do nich se počítá i obecně oblíbený "jorkšír") a pinčové byli vyšlechtěni k tomu, aby svůj domov chránili před hlodavci nejrůznějšího druhu. Stejně tak u spousty loveckých plemen zahrnuje lovecký instinkt i malá chlupatá zvířátka. Záleží na tom kterém konkrétním psu, jak své spolubydlící bude snášet. Někteří psi se budou snažit potkana ulovit, jiní jsou naučeni, že co je doma, to se neloví, a budou ho ignorovat. Na druhou stranu, mnohým psím zvědavcům byly osudné potkaní zuby, kousnutí skrz mříže do čenichu není nic neobvyklého. Stejně jako v případě koček platí, že nelze nechávat bez dozoru potkana běhat v přítomnosti psa. Potkana může zabít i přílišné psí nadšení při hře. Většina psů je mnohem větších než potkan a stačí jedna rána packou a neštěstí je hotovo, i když pejsek nic takového v úmyslu neměl.
Jsou živočichové, kteří nespadají ani do jedné kategorie. Mezi ně patří i člověk. Laboratorní potkani byli vyšlechtěni umělým výběrem tak, aby se k člověku nechovali za normálních okolností agresivně. Je samozřejmé, že pokud člověk bude potkana zastrašovat a nebo mu působit bolest, potkan se bude bránit, mimo jiné kousnutím. Existují agresivní potkani u kterých je agresivita způsobena tím, že v mládí byli chování nevhodným způsobem a naučili se, že lidská ruka je nebezpečná.
Těžko říct, jaký vztah potkani k člověku mají, zatím se jich na to bohužel nedokážeme zeptat. Většina potkanů zřejmě akceptuje člověka jako někoho, kdo jim nosí jídlo, strká ruce do klece a vlastně je takovým zajímavým zpestřením. Rozpoznávají svého člověka od jiných podle pachu a typických způsobů chování. Někteří potkani (hlavně ti, kteří nemají společnost vlastního druhu) mohou považovat člověka za sociálního partnera a tak se tak k němu chovají, včetně pokusů podřídit si ho kousáním a škrábáním, jako by to udělali s jiným potkanem.